Ve dnech 23. – 25. října 2025 proběhl v Holandském Zoetermeeru po dvou letech mezinárodní paraflorbalový turnaj. V letošním roce se turnaje zúčastnilo celkem 7 zemí. Kromě pořadatele turnaje Nizozemí to bylo Švédsko, Švýcarsko, Belgie a po delší přestávce také Irsko a ze zámoří tým USA. Samozřejmě nemohla chybět ani Česká republika.
Do turnaje nastupovala česká paraflorbalová reprezentace ve výrazně pozměněné hráčské sestavě, kterou kromě stálic české reprezentace jako Krupička, Novotný, Večeřa a Dvořák doplnili celkem 3 nováčci, kteří český reprezentační dres oblékli poprvé v životě – Martin Gros a Jaroslav Jäger na postech obránců a David Průša na brankářském postu. A po téměř desetileté pauze se do národního týmu vrátil na post útočníka Miroslav Bárta.
Poslední jmenovaný hned v úvodním zápase turnaje proti Švýcarsku asistoval Miroslavu Večeřovi a sám poté ještě zvyšoval skóre na konečných 3:0 v náš prospěch. V dalším zápase proti Švédsku se dvěma góly prosadil Zdeněk Krupička a díky vlastnímu švédskému gólu jsme dokázali porazit švédskou reprezentaci 3:0. V posledním zápase čtvrtečního dne postupně 4 góly do irské branky vstřelili Miroslav Večeřa, Zdeněk Krupička, Zuzana Přibilová a Miroslav Bárta.
V pátek nás čekalo Holandsko, které bylo kromě nás doposud na turnaji neporažené. Úvodní skóre otevřel holandský útočník van Erven, ale v druhé půlce zápasu se nám podařilo vyrovnat zásluhou Jiřího Valeše, ale následně i zvítězit díky souhře Jiřího Valeše a Zdeňka Krupičky, kdy druhý jmenovaný vstřelil rozhodující gól (konečný výsledek 2:1). V předposledním zápase proti USA svůj premiérový gól v národním dresu vstřelil Martin Gros a konečný výsledek 4:0 nás přiblížil v prvnímu místu základní skupiny. Poslední zápas proti Belgii prověřil naši trpělivost a odhodlání, protože jsme poprvé na turnaji prohrávali o jednu branku. Ke konci zápasu se podařilo dvojici Krupička – Večeřa srovnat skóre na konečných 3:3.
Sobota a poslední 2 zápasy – radost, odhodlání, týmovost, ale i únava a sáhnutí si na dno vlastních sil. Tak by se dal popsat finálový den. Náš semifinálový soupeř Švýcarsko už jednou prokázal svoji nebezpečnost a nebylo radno ho podceňovat ani nyní. Švýcarsko otevřelo zápas brankou za záda Davida Průši a nám se bohužel nedařilo delší dobu vyrovnat. V osmé minutě jsme se vytouženého vyrovnávacího gólu dvojice Valeš – Krupička dočkali a v posledních minutách se zápas téměř rychlostí světla přesouval z jedné útočné části do druhé. O vítězi na konec musely rozhodnout samostatné nájezdy, při kterých se do české branky postavil Jaroslav Novotný, který excelentně vychytal všechny 3 švýcarské nájezdy a Jan Mrázek se zasloužil svým nájezdem o postup naší reprezentace do finále turnaje.
Euforie, čirá radost a současně pro některé i překvapení, že se takto pozměněná česká paraflorbalová reprezentace probojovala až do finále. V tom nás čekal pořadatel turnaje, Holandsko, které v semifinálovém zápase porazilo Švédsko. Finálový zápas se odehrál v režii holandského týmu, který svojí taktikou eliminoval naše šance na vstřelení gólu. Bohužel českému týmu došla během tohoto zápasu energie a na hranici vyčerpání jsme finálový souboj bohužel prohráli 0:4.
Druhé místo možná bylo v první chvíli pro některé hráče zklamáním, ale nejméně pro jednoho z dlouholetých reprezentantů bylo toto umístění neuvěřitelným úspěchem a tohoto stříbra si cení nejvíce ze všech dosavadních medailí. Přestože okolnosti donutili trenéry před začátkem turnaje obohatit sestavu o nováčky, kteří svou šanci během turnaje na 100% využili, týmovost a odhodlání celé této sestavy mnohé překvapilo a toto druhé místo na turnaji má punc zlata.
autor článku: Dominika Staščíková