- Míro, jaké jsou tvoje bezprostřední dojmy po turnaji v Holandsku? Cítil jsi nervozitu, nebo spíš nadšení?
Nervozitu jsem cítil před odletem a potom až těsně před semifinálovým zápasem. Jinak jsem měl hlavu čistou.
- Do reprezentace ses probojoval po několika letech a hned ve svém prvním střídání v prvním zápase jsi vstřelil svůj první reprezentační gól. Jak ses v tu chvíli cítil?
Ten gól padl spíš instinktivně, při pádu. V první chvíli jsem ani nevěděl, že jsem ho dal – až M. Večeřa mi řekl, ať se raduju.
- Až do finále jste turnajem prošli bez prohry. V čem podle tebe spočívala síla vašeho týmu?
Síla našeho týmu byla v kvalitách každého z nás, ale hlavně v tom, že trenéři dbali na psychickou pohodu, aby se každý v týmu cítil dobře. Na hřišti bylo důležité udržet nervy déle než soupeř. Pak už rozhodly maličkosti.
- Co podle tebe rozhodlo ve finále, kde jste nestačili na domácí tým z Holandska?
Myslím, že nám došly síly i v koncovce. Míče nám lítaly okolo brány, ale nic nebylo přesné. Hrát na gumě bylo hodně vyčerpávající.
- Máš nějaký moment z turnaje, na který nikdy nezapomeneš?
Je toho víc – hlavně atmosféra v týmu, když jsme v semifinále dokázali otočit zápas a vyhrát na nájezdy. A samozřejmě můj první gól.
- Jaké jsou tvoje cíle a motivace, abys udržel své místo v národním týmu?
Cíle? Zamakat na sobě a upravit vozík tak, aby byl co nejlépe připravený na hru na gumě.

autor článku: Jan Natov
