- Tvoje dlouhodobě skvělé výkony ti zajistily další nominaci do národního týmu na turnaj v Holandsku. Jak tuto možnost vnímáš?
Každé příležitosti startovat za národní tým si vždycky velmi vážím a turnaj v Holandsku nebyl výjimkou. Zpětně tenhle turnaj hodnotím jako nejlepší reprezentační akci, které jsem měla možnost se zúčastnit, a jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí týmu.
- Viděla jsi nějaký zásadní rozdíl mezi naší ligou a mezinárodní úrovní – herně nebo fyzicky?
Určitě v obojím – ale věřím, že je to stejné i u ostatních států. Přece jen reprezentace je výběr těch nejlepších hráčů a v národních ligách je jejich kvalita rozptýlena v různých týmech… Velký rozdíl jsem tentokrát vnímala ve fyzické připravenosti – top týmy byly v Holandsku ve skvělé kondici a my máme určitě na čem pracovat.
- Po prvním dni a velmi těžkých zápasech jste měli na kontě nulu obdržených gólů. Co byl ten recept na tak povedený vstup do turnaje?
Myslím, že opravdu velkou roli (a nejen v první den) sehrála pohoda v týmu. Od prvních minut jsme se vzájemně naprosto podporovali a nikdo neměl důvod být nervózní, že snad bude někomu něco kazit – a právě tenhle klid a vzájemná důvěra nám umožnily s čistou hlavou hrát naši hru.
- Jako jedna z mála žen hraješ důležitou roli v top týmech jak na klubové, tak i mezinárodní úrovni. Je to pro tebe spíš motivace, nebo tě to někdy dostává pod tlak?
Obojí. Kdysi jsem v jednom sportovním dokumentu slyšela, že „být pod tlakem je privilegium“. Tak si to občas připomínám a říkám si, že před x lety jsem přesně v téhle pozici chtěla být, tak tady to mám.
- V čem byl finálový zápas s Holandskem jiný než ten ve skupině, který jste vyhráli?
Jak už jsem zmiňovala, naši největší soupeři přijeli fyzicky skvěle připravení a nám už v posledním zápase bohužel síly nestačily.
- Byl na turnaji nějaký moment, na který nezapomeneš a díky kterému by ses ráda znovu probojovala do sestavy na další reprezentační akci?
V paměti mám neuvěřitelné výkony našich obou gólmanů a nasazení nováčků, kteří se s naprosto chladnokrevným klidem postavili nejlepším týmům – to bylo skvělé sledovat! Jinak se mnou hodně zůstává to, že před odjezdem možná trochu podceňovaný tým nakonec ve skupině neprohrál jediný zápas, vybojoval semifinále a padl až ve finále s posledními zbytky sil – na to jsem moc hrdá.
autor článku: Jan Natov